bičování bondáž dominantní muži otrocký výcvik otroctví submisivní ženy výprasky
Konec biče se jí bolestivě zařezával do kůže. Zasvištění a pleskavý zvuk koženého konce biče přiléhajícího k její pokožce se rytmicky opakoval. Stejně jako řev bičované oběti. Vše se opakovalo s přímo strojovou přesností.
Žena, na jejíž tělo rány dopadaly, se bezmocně kroutila v nepříjemné pozici, do které byla svázána. Její tělo vězelo v železné konstrukci. Byla ohnutá do hlubokého předklonu a její holý zadek trčel do prostoru. Bičující stál za jejími zády a bič se tak při každé ráně obtočil kolem celého ženina pozadí a jeho štiplavý koneček se zakousl do jemné kůže jejího přirození. Bolest to musela být neuvěřitelná. Z očí otrokyně se řinuly slzy v potocích. Muž, který ji bičoval měl sice na hlavě kápi s otvory jen pro oči, ale i tak bylo patrné, že se pod ní skrývá uspokojený až slastný úšklebek. Tohle video mám rád a dívám se na něj docela často. Uklidňuje mě ta strohost faktu. Žádné hraní, žádné divadlo. Čirá a ničím nerušená akce a utrpení. Ač jsem to viděl už snad tisíckrát, stále se mi to líbí a vždy to ve mně vyvolá silný pocit vzrušení. Ano, jsem sadista. Mám to rád.
Usmál jsem se v duchu a napil se z hrnku kávy, který jsem držel v levé ruce. Pravou jsem ovládal myš od počítače. Tady v přítmí obýváku jsem byl ve svém království. Stopl jsem video právě ve chvíli, kdy bič znovu zasvištěl a zůstal viset těsně před dopadem. Nenávratnost toho okamžiku byla magická. Velmi pomalu jsem se otočil. V rohu místnosti byla do kozelce svázaná moje žena/otrokyně. V té pozici byla od chvíle, kdy přišla z práce. Uběhly od té chvíle už tři hodiny. Muselo ji neskutečně bolet celé tělo. V očích se jí zrcadlil strach. Odlesky, které v nich zanechával do přítmí svítící monitor, byly přímo uhrančivé. Pásl jsem se na jejím strachu. Vychutnával jsem si každou pikosekundu jejího vystrašeného pohledu. Bála se, ale zároveň se těšila. Je masochistka. A její hranice jsou tak daleko, že se mi stále nepodařilo se k nim ani přiblížit, natož se jich byť i jen letmo dotknout.
Měli jsme na sebe štěstí. Seznámili jsme se zcela normálně. V baru. Tak jako řada jiných „normálních" párů. Dlouho jsem se bál jí o svých choutkách říct. Když jsem to nakonec udělal a začali jsme hrát podle pravidel, byl jsem hodně překvapený. Bolest přímo milovala. Byly chvíle, kdy jsem se o ni bál. Jsem naštěstí hodně vyrovnaný a umím se kontrolovat, situaci chci mít a mám vždy pod kontrolou, ale ona byla tak žádoucí a její touha po dalším a dalším utrpení přímo neukojitelná, že jsem měl někdy až strach, co se může stát. Máme jasně dohodnutá pravidla. Oba víme, že tam, kde by naše hrátky měly přinést vážnější nebo trvalé zranění, prostě nechceme jít. Jde o prožitek, ne o sebezničení.
Na dnešek jsem si pro ni připravil překvapení. Věděl jsem, že ho čeká, tak jsem se patřičně připravil. Do naší soukromé mučírny, v kterou jsem proměnil kumbál, jsem postupně nastěhoval věci, které jsem dopoledne nakoupil. Tři nové rozporky, nová kovová kláda a tak dvěstě metrů nových provazů teď bylo připraveno na dnešní „hru". Říkali jsme tomu tak i přesto, že žijeme v trvalém D/s vztahu. Žena je mi otrokyní 24 hodin denně. Ona to chce a já jsem rád. Baví nás to oba.
Zvedl jsem se ze židle a velmi pomalu šel k ní. Její oči pozorně sledovaly každičký můj pohyb. Dokonce ani nemrkala. Provazy, kterými byla svázaná, se jí zařezávaly do těla. Na některých místech to muselo být už nesnesitelné. Obdivoval jsem ji. Já bych to nevydržel. Její překrásné tělo trpělo. Šlachy a svaly měla napnuté k prasknutí, ale oproti tomu co jí dnes čekalo, byla tohle jen rozcvička. Z konferenčního stolku jsem vzal Wartenbergovo kolečko s ostrými hroty. Tento původně lékařský nástroj používaný v neurologii pro zjišťování citlivosti pokožky velmi dobře sloužil stejnému účelu i mně. Používal jsem ho vždy, když byla žena svázaná delší dobu, abych měl jistotu, že její tělo je v pořádku. Pomalu jsem jí přejel kolečkem po levé straně těla, od nohy až k rameni. Ostré hroty kolečka se mírně bořily do kůže a tělo mé ženy se chvělo. Bylo to dobré znamení. Všechno bylo jak má být. Svázání bylo pevné, ale ne destruktivní. Byla v pořádku. Zkontroloval jsem ještě druhou stranu těla a kolečko odložil.
Vzal jsem ženu do náručí a odnesl jí do mučírny, kde jsem ji položil na zem. Chladná podlaha našeho kumbálu jí nahnala husí kůži po celém těle. Otočil jsem se od ní a začal se věnovat přípravám. Záměrně jsem ji položil tak, aby neviděla, co dělám. Její pohled tak směřoval ke dveřím. Očekávání netušeného ji vždycky dostávalo do varu. Letmo jsem se jí zahleděl do rozkroku a viděl, že to funguje i tentokrát. Její stydké pysky se blyštivě leskly. Nechtěl jsem se ale rozptylovat, tak jsem se raději odvrátil a soustředil se na přípravy toho, o čem ona narozdíl ode mně zatím neměla ani tušení.
Tentokrát jsem se rozhodl, že jí dám ochutnat stejnou medicínu, jakou užívala otrokyně v onom videu. Navíc jsem se ale rozhodl to okořenit něčím, co ve videu nebylo. Připravil jsem si popruhy pod kyčelní klouby, jednu ze dvou rozporek a kládu. Na zvedáky zabudované ve stropě jsem přivázal poutací lana a další jsem protáhl kladkami na bočních stěnách místnosti. Vše bylo připraveno, tak jsem se mohl začít věnovat své milované otrokyni. Rozvázal jsem tedy její úvaz a její dlouho zkroucené nohy jsem jí pomalu narovnal. Sténala. Nebylo divu. Po třech hodinách se bolestivě namáhaným kloubům, šlachám a svalům změna pozice příliš nelíbila a celým jejím tělem vystřelovaly dávky bolesti. Roztáhl jsem její ztuhlé nohy a vsadil je do připravené rozporky. Byla nastavitelná, zatím jsem ji ale nechal v relativně volné pozici. Její kotníky tak byly necelý metr od sebe. Posunul jsem se k horní části jejího těla, ale ještě předtím jsem lehce přejel dlaní přes její přístupnou a vlhkou jeskyňku. Na prstech mi ulpěly její šťávy, kterých tam bylo už skutečně dost. Jeden prst jsem olízl a druhý nabídl své ženě. Slastně zavrněla a do sucha mi ho očistila. Nechtěl jsem ale nic zkazit, tak jsem jí dole už pro jistotu nedotýkal a znovu se soustředil na práci. Uvolnil jsem jí ruce a narovnal je. Teď zasténala o poznání hlasitěji. Ještě, že jsem mučírnu udělal zvukotěsnou. Sice bydlíme v rodinném domě na okraji malého města, ale i tak, žena je při našich akcích někdy velmi hlasitá. Mám její křik rád, tak většinou nepoužívám roubík, a kdyby náhodou někdo šel kolem a slyšel její nářek, mohlo by mě to dostat do nepříjemné situace.
Vzal jsem do rukou novou ocelovou kládu. Zvedl jsem ženinu hlavu do té chvíle položenou na chladné betonové podlaze mučírny a vložil její krk mezi železné obruče klády. Pak ruce. Teď přede mnou ležela na podlaze tváří dolů s rukama nohama roztaženýma, vypadala jako velké X. Byla nádherná. I díky našim hrátkám měla nádherně vypracované tělo. Pevný zadek, překrásný pas a nádherné poprsí. Její břicho, které se teď dotýkalo chladného povrchu podlahy, vypadá jako by dělala kulturistiku. Přes právě nasazenou kládu volně splývaly její nádherné černé vlasy. Moje zaujetí její postavou bylo jasným důkazem mého stoupajícího vzrušení. Rychle jsem se vrátil k práci a urputně jsem se soustředil. Nejraději bych ji okamžitě brutálně pomiloval, ale chtěl jsem si ji vychutnat a dát jí ono překvapení. Chtěl jsem, aby si ho užila.
Vzal jsem kožené popruhy a protáhl jí je pod kyčelními klouby. Za boky jsem ji nadzvedl a popruhy jsem připojil ke zvedákům. Pak jsem pomalu začal navíjet lana, její zadeček začal stoupat. Protože jsem ještě předtím přicvakl rozporku a kládu ke krátkému řetězu, který byl spojený s okem v podlaze, začínalo se její tělo předklánět a dostávala se do přesně stejné pozice jako otrokyně ve videu. Podle toho, jak začala zhluboka oddechovat, mi bylo jasné, že pochopila. Ovšem nemohla tušit, že situace bude pro ni ještě mnohem zajímavější než ta, kterou ukazovalo video. Přiklekl jsem k rozporce a nastavil jsem její rozevření tak, aby její nohy byly roztažené na úplné maximum. Pak jsem pokračoval v navíjení. Zvedáky ji postupně natáhly a nakonec i zvedly z podlahy. Její ruce i nohy ztratily oporu. Pokračoval jsem ještě chvíli v navíjení a zastavil teprve až když byla její hlava volně visící dolů asi dvacet centimetrů nad podlahou. Nakonec jsem vzal kožené popruhy, kterými jsem jí obepnul stehna kousek nad koleny, a přes kladky v bočních stěnách mučírny jsem jí ještě více roztáhl nohy od sebe. Zasténala. Bolest v kolenou a kyčlích pro ni musela být nesnesitelná. Všechno jsem zajistil, aby se nemohla moc škubat a nemohla spadnout, a přistoupil jsem k další přípravě. Z nedaleké police jsem si na pojízdný ocelový stolek položil přístroj, který používám, když chci ženě dopřát utrpení bez mé asistence. Tentokrát jsem ale měl v plánu ho zapojit do hry přímo. Vzal jsem asi dva a půl centimetru silnou vaginální elektrodu a bez rozmýšlení jsem ji zavedl do její pochvy. Díky vzrušení, které ženou přímo cloumalo, tam vklouzla jako po másle. Její touhou roztažená mušlička ji doslova hladově spolkla. Drát od elektrody jsem přilepil k jejímu podbřišku směrem k boku, aby nepřekážel, a zapojil jsem ho do přístroje. Poté jsem si vzal dlouhý kožený bič, který jsem pro dnešní akci připravoval už několik dní. K jeho konci jsem totiž připevnil plochou měkkou silikonovou elektrodu, od které po celé délce biče vedl tenký, kolem těla biče obtočený drátek. I ten jsem zapojil do přístroje.
Stál jsem tam s bičem v ruce a díval se na své dílo. Byl jsem připraven. Rozmáchl jsem se. Do té první rány jsem dal hodně. Bič zasvištěl vzduchem a... ten výkřik byl tak silný, že jsem měl dojem, že mi to roztrhalo bubínky. Projel vzduchem jako čepel té nejostřejší břitvy. Na první ránu se mi podařila neskutečná trefa. Konec biče se zařízl přesně mezi její půlky a koneček se silikonovou elektrodou pleskl přesně v místě ženina poštěváčku. Na dnešní večer dlouho nezapomene. A to jsme teprve začali.