anál bičování bondáž cbt dominantní ženy facesitting lízání milking odpírání orgasmu otrocký výcvik otroctví submisivní muži výprasky
Začal můj desetiletý pobyt v ženském trestaneckém táboře Sibirskaja. Mnoho mužů by si teď možná řeklo, že jsem se dostal do ráje. Jeden chlap na dva tisíce ženských, co si lepšího přát? Věřte mi, že přesně tohle bylo a je realitě vzdálené tak, jak je to jen možné.
Po onom milém přivítání a mé konečné rekonvalescenci jsem tedy, jak bylo řečeno, začal splácet dluh. Co to znamená? Stal jsem se otrokem. Musel jsem být neustále k dispozici všem ženám, které do mé zemjanky přišly. Kdykoli a jakkoli chtěly. A že chtěly pořád, to myslím není potřeba zdůrazňovat. Byly dny, kdy jsem obsloužil i deset ženských v řadě. Ale to bych předbíhal. Všechno totiž začalo poměrně klidně a postupně.
Tak tedy po milém přivítání mi mé zachránkyně vysvětlily, proč jsem tam, kde jsem. Bylo mi řečeno, že nesmím nikdy mluvit nahlas, nesmím křičet, ani se o nic pokoušet. Protože jsem v té chvíli prostě nevěřil, že by byly schopny mi zabránit v tom, abych se osvobodil, samozřejmě jsem to zkusil. Několikrát. „Přece nějaké ženské nepřemůžou mě, dobře vycvičeného vojáka," říkal jsem si. Byl to ale omyl. Ty ženské moc dobře věděly, co dělat proto, abych zůstal tam, kde mě chtěly mít, a dělal jen to, co chtěly ony. Takže jsem prvních několik měsíců strávil nepřetržitě pevně přivázaný k posteli s roubíkem v ústech. Mnohdy navíc se špinavými kalhotkami některé z vězenkyň navlečenými na hlavě. Takže jsem nemohl ani mluvit, ani vidět, a navíc jsem měl neustále v nozdrách štiplavý zápach linoucí se ze špinavých spoďárů nositelky. Nakonec mě to úplně zlomilo. Sám jsem tomu nemohl uvěřit, ale rezignoval jsem, protože svázání, roubík a spoďáry na obličeji, to bylo to nejmenší, co mi tyhle šílené baby mohly provést. Tak jsem nakonec dobrovolně a v podstatě rád souhlasil s tím, že budu jejich otrokem. Stejně mi nic jiného nezbývalo. Jinak to prostě nemohlo skončit. Neměl jsem proti nim šanci.
I přes svou rezignaci a „dobrovolné" přijetí role jejich otroka jsem byl většinu času spoutaný. Základem jejich myšlenky, jak mě ovládat, totiž bylo nenechat mi prostor pro orgasmus. Což bylo jedno z pravidel jejich návštěv u mně. Mohly si se mnou dělat co chtěly, já musel plnit všechna jejich přání, ale nesměl jsem se udělat. To prostě nechtěly dopustit. A protože evidentně věděly, co dělají, vždycky jednou týdně přišly tři z nich. Bílá hlava, zlý pohled a doktorka, jak jsem si je sám pro sebe pokřtil. Odpoutaly mě, musel jsem si před nimi kleknout na všechny čtyři, vystrčit zadek a hodně roztáhnout nohy. Bílá hlava mě držela za obojek a hlavu mi tlačila do svého rozkroku, který jsem jí musel lízat. Zlý pohled mě chytil za koule a doktorka mi strčila dva prsty do konečníku. Prsty mi začala v zadku rejdit, což mi po chvíli k mému velkému překvapení přivodilo velkou vlnu vzrušení. Připadalo mi, že se každou chvíli musím udělat, ale to se nikdy nestalo. Vzrušení se vždy zastavilo těsně před hranicí orgasmu a tam se drželo nesnesitelně dlouho. Doktorka pokračovala v masírování mého análu zevnitř, až jsem si už myslel, že to nevydržím. A pak ze mně začalo kapat sperma. Nestříkal jsem, jen odkapával. Ony tomu říkaly podojení nebo vypuštění. Pro mně to bylo neskutečně ponižující a občas to trochu bolelo. Navíc jsem po té proceduře byl vždycky ještě víc nadržený než předtím.