dominantní ženy otrocký výcvik otroctví submisivní muži
Příběh, který vám odvyprávím se skutečně stal. Jména a místa jsou ale změněna. Seznámili jsme se na jednom BDSM srazu. Nikdy jsem na ně nechodila, protože mi připadalo, že tam většina lidí chodí stejně jen ze zvědavosti a jejich BDSM pozitivita je jen póza a divadlo.
Tenhle ale pořádala má dobrá přítelkyně Dominika, která do mně tak dlouho hučela, až jsem souhlasila, že se tam alespoň na chvíli ukážu. V den konání srazu, bylo to v sobotu, jsem se patřičně oblékla, udělala si make-up a vyrazila vstříc novým zážitkům. Cesta mi uběhla docela příjemně. Poslouchala jsem svou oblíbenou hudbu a jela jsem jako na návštěvu přítelkyně. Sraz se konal na jejím statku a nebylo pochyb o tom, že setkání, přinejmenším právě s ní, bude skvělé. Na místo, tedy do malé vísky nedaleko Zlína, jsem dojela krátce po poledni. Bez problému jsem našla Dominičin statek a zaparkovala na místě překvapivě označeném cedulí "Parking for D's". Docela mě to pobavilo.
Dominika už na mně čekala, protože jsme se domluvily, že přijedu o něco dříve než ostatní. Tak jsme měly čas si sednout a probrat vše, co přes síť nebo telefon prostě probrat nejde. Její manžel/otrok nám udělal kávu a my jsme si sedly na krásnou sluncem zalitou terasu. Dominika je z těch lidí, kteří vědí, že krása je v detailech, a tak z terasy bylo neustále na co koukat. Vlevo nádherně vyvedená skalka, která ovšem velikostí spíše připomínala velehory, vpravo něco jako malý lesík, vytvořený z exotických dřevin. Mezi tím vším nádherné jezírko se zlatými rybičkami a ostrůvkem uprostřed. "Dominiko možná je to hloupá otázka, ale proč jsou na tom ostrově ty dvě železné tyče?" Obrátila jsem se na mou hostitelku. "Večer uvidíš," opáčila mi Dominika jednoduše a dál jsme řešily ty takzvané ženské věci. Odpoledne uteklo velmi přijemně, ale bohužel velmi rychle a já měla čím dál silnější pocit, že vlastně onu avizovanou BDSM akci zažít nechci a že mi návštěva a příjemné posezení s dávnou kamarádkou stačilo. Nicméně své rozhodnutí zůstat jsem nezměnila a řekla si, že za zkoušku nic nedám a odjet mohu kdykoli.
Parkoviště se začalo plnit vozy různých značek a barev a moje nervozita se začínala zvyšovat. Pořád jsem si opakovala, že o nic nejde, a že navíc já přece nemusím být nervozní. Nejsem přece v roli, která by to měla předurčovat. Nic ale nepomáhalo. Nakonec jsem se rozhodla, že nebudu za strašpytla a prostě jsem si nervozitu zakázala a s drinkem v ruce jsem z té nádherné terasy sledovala příchozí. Kupodivu byl počet dominantních a submisivních jedinců v relativní rovnováze. Většina přijížděla v párech. Pak mě zaujalo, že na parkoviště s cedulí "Parking for s's" zajelo auto, které tam na první pohled nemělo co dělat. Byl to velký Ford F-250. Tmavá skla a opravdu velká kola, krásný lak a leštěné chromované nárazníky. Prostě auto, které by se spíše než k submisivnímu jedinci hodilo k nějakému drsnému muži. Vystoupil z něj mladičký, ale velmi pěkný muž. Černé vlasy a pronikavý, ale ustrašený pohled jeho hnědých očí prozrazoval, že je stejně nervozní jako já. Možná i více. Nejzajímavější na tom bylo, že z auta nikdo další nevystoupil. Byl tu sám. Od té chvíle jsem ho nespustila z očí.
Když přijeli všichni pozvaní, což nám oznámila Dominika, bylo setkání oficiálně zahájeno. Všichni dostali welcome drink v podobě sklenky šampaňského a šlo se do stodoly, kterou Dominika a její manžel přeměnili v nádhernou halu určenou právě k podobným akcím. Byl tu velký bar, část určená k posezení, podium, vybavené různými poutacími nástroji a otevřená část s klecemi pro otroky. Vybavení bylo skutečně luxusní a bylo na něm vidět, že Dominika s jejím manželem se mu skutečně cele věnovali. Posadila jsem se trochu stranou těsně u baru k malému stolku, který měl u sebe jen dvě křesílka. Vzhledem k tomu, že veškerá místa k sezení byla obsazena a někteří lidé dokonce postávali u baru a kolem podia a nebylo tak už kam se posadit, bylo druhé křeslo u mého stolu jediným volným místem.
Najednou ke mě přistoupil onen krásný černovlasý mladík a nesměle se na mě usmál. Pokynula jsem mu a on se posadil na druhé křeslo u mého stolu. "No na seznámení to proběhlo až neuvěřitelně rychle a lehce," proběhlo mi hlavou, když se mladík otočil přímo na mně. "Dovolte abych se představil, jmenuji se Roman a jsem na podobné akci poprvé." Řekla jsem mu své jméno a on mi až obřadně políbil ruku. Posadil se na volné křeslo a nervozně se rozhlížel. Bylo mi jasné, že sám nezačne a tak jsem začala já. "Odkud jste sem přijel?" moje otázka zafungovala jako otevřené stavidlo a my jsme se během chvíle ponořili do zaujatého rozhovoru. Povídali jsme si a okolní dění ani nevnímali. Na podiu mezi tím probíhaly ukázky jednotlivých párů, které byly natolik otevřené, že se odvážily vystoupit před ostatními. My jsme se ale věnovali jen sobě a povídali si doslova o všem. Dozvěděla jsem tak nejen to, že je sám a nemá partnerku celé roky, ale také to, že sem ho pozvala přímo Dominika a že mu naznačila, že by zde mohl partnerku najít. Když se Roman zvedl a šel mi k baru pro pití, přitočila se Dominika "Koukám, že jste se s Romanem už seznámili," mrkla na mně spiklenecky. V té chvíli mi to došlo. Ta milá mrcha tohle celé naplánovala a já se do jejího plánu chytila. Trošku mě to pozlobilo, ale vzhledem k tomu, jaký Roman byl a jak na mne působil, jsem to rychle hodila za hlavu a dál se věnovala rozhovoru s ním. Seděli jsme a povídali si asi dvě hodiny. Já jsem pak ale už sedět nechtěla a tak jsem mu navrhla procházku po zahradě. "Bude mi neskonalou ctí doprovodit Vás," řekl Roman svým neuvěřitelně milým způsobem a to velké V v oslovení bylo vyloženě slyšet.
Vyšli jsme ze stodoly na zahradu a chvíli se jen tak mlčky procházeli. Dominičin statek disponoval velkou rozlohou a zahrada byla skutečně nádherná. Navíc byla krásná letní noc, a tak se atmosféra během chvíle podepsala i na nás a Roman se ke mně postupně přibližoval víc a víc. V té chvíli jsem si připadala jako šestnáctiletá holka. Bylo to jako první rande s prvním klukem a mě to připadalo neuvěřitelně zábavné. Roman byl dokonalý gentleman a i když se choval podřízeně jako správný submisivní jedinec, jeho chování nebylo servilní a odpudivé. Dokázal skloubit, a to skutečně dokonale, sílu a neodolatelnost mužnosti s podřízeností submisiva. Byl kouzelný. Došli jsem k malému altánku, ze kterého byl nádherný výhled na odlehlejší, ale o to krásnější část zahrady. Nad námi poblikávaly hvězdy. Vál mírný krásně teplý větřík. Prostě dokonalá romantika. "Bolí mě nohy" postěžovala jsem si a v tom okamžiku předemnou Roman klečel, zouval mi střevíčky a masíroval mi chodidla. Bylo to tak nádherné a okouzlující, že jsem se přistihla při tom jak zavírám oči a mým tělem proudí čiré vzrušení. Ani jeho to evidentně nenechávalo v klidu. Jeho dech se změnil z téměř neslyšného na lehké, ale hluboké oddychování.
Řekla jsem si, že nemá cenu chodit kolem horké kaše, navíc mi bylo jasné, že on sám se k něčemu podobnému neodváží. "Romane co byste řekl, kdybych vám nabídla abychom odtud odjeli spolu?" Jakmile jsem to vyslovila, lekla jsem se, že omdlí nebo se udusí. Bylo vidět, že je naprosto ztuhlý, nedýchal a jeho ruce se na mých nohou zastavily v půlce pohybu. "Neměl bys pokračovat v masáži?" zkusila jsem ho probrat. Můj přechod k tykání pochopil okamžitě "Ano, má Paní," zazněla jeho odpověď a rychle se znovu začal věnovat mým nožkám. Jeho dech byl ale o poznání hlasitější a mně bylo jasné, že je vzrušený na maximální možnou míru. Protože ale stále neodpověděl na mou otázku, zopakovala jsem ji a připomněla mu, že by měl odpovídat jasně. "Omlouvám se, má Paní, překvapila jste mě." vydechl a pokračoval: "Byl bych neskonale šťasten, kdybych se mohl stát Vaším otrokem." Naklonila jsem se pohladila ty jeho nádherné černé vlasy a prsty sjela pod bradu skloněné hlavy. Pomalu ji zvedl a já se zahleděla do těch jeho úžasně hlubokých očí. Byly vlhké. Neřekl ani slovo a třásl se jako osika. "Také budu moc ráda, když se právě ty staneš mým otrokem." pošeptala jsem a utřela mu slzu z tváře. Je to už deset let, co se tohle odehrálo, a já ani na vteřinu nepřestávám být Dominice vděčná. S Romanem jsme se tři měsíce nato vzali a na srazy k Dominice jezdíme pravidelně.