Řidič Paní Lucie

Už sám název napovídá, kam se příběh Lucie a Petra posunul a co vás čeká při čtení pokračování. Ano, přesně tak. Jak byla v příběhu Řidič slečny Lucie Luciina dominance a nadvláda spíše sensitivní a smyslná, tak je v příběhu "Řidič Paní Lucie" už zcela Potentní a Promyšlená. Lucie a Petr došli v jejich vztahu mnohem dál a přišla také touha po posunu, který přinesl zcela jednoznačné vyústění v jejich oboustranné Ano, které si řekli před oltářem a sami před sebou. I když, jak asi správě tušíte, sami u toho rozhodně nebyli.

• Autor: Paul Ferrero Ticsson
• Počet stran: 30
• Formáty: PDF, ePub

Řidič Paní Lucie - ukázka z eknihy

„Co kdybychom zašli u nás na hotelu odpoledne do sauny, než půjdeme večer ven?“ Navrhla Lucka.
„Jak myslíš, lásko,“ odpověděl Petr. „Já už v sauně nebyl hodně dlouho.“
„No já právě taky ne, chtěla bych si to tady užít se vším všudy.“
Po obědě ještě chvíli procházeli městem, chvíli poseděli na lavičce, zastavili se v jedné kavárně a chovali se k sobě jako skuteční novomanželé neznající nic jiného než něhu a romantiku.

Po návratu na hotel se Lucka na recepci zeptala na saunu a po převlečení se jen do županu se hned do ní chystala. I Petr se převlékl jen do županu a ještě než opustili pokoj, šel za Luckou:
„Sundáš mi teď do té sauny ten pás?“ Ptal se.
„A proč?“ Ptala se odmítavě Lucka. „Ty si snad myslíš, že tam něco bude? Nebo se stydíš, že mi patříš?“
„Ne, to rozhodně ne, nestydím se,“ řekl Petr. „Jen jsem myslel...“ nedořekl větu. Věděl, že když už se jednou rozhodla, tak je veškerá debata zbytečná.

V šatně sauny si odložili župany a vešli do společné sauny pro muže i ženy. Bylo tam pět mužů a dvě ženy. Přítomní muži si obdivně začali prohlížet Lucku a všichni překvapeně sledovali stydícího se Petra. Oba se usadili na horní lavici uprostřed sauny tak, aby na ně všichni dobře viděli, hlavně na Petra. Mlčky seděli a vychutnávali si příjemné horko sauny. Ticho přerušil až jeden z mužů sedící kousek od Lucky. Všichni přítomní napjatě poslouchali:
„Mladá paní, můžu se zeptat?“
Lucka se k němu otočila: „Ale jistě, copak?“
„Vy patříte k sobě, že? Copak to tam má?“ Ptal se zvědavě.
„Ano, patříme k sobě. To je pás cudnosti,“ odpověděla Lucka a po očku sledovala všechny ostatní a hlavně Petra. Věděla, že má opět příležitost pro něco nového, čím ho ponížit.
„Aha,“ řekl chápavě muž, „a proč to nosí?“
Lucku to začalo bavit: „My jsme tady na svatební cestě, víte? Jsme novomanželé, včera jsme měli svatbu. A nosí to proto, že já jsem zároveň jeho Paní a on mi patří. A já to s ním nechci dělat, on mi tady bude shánět nějakého milence nebo třeba dva. Tak to musí nosit, aby neměl choutky nebo aby si ho někde v koutě nehonil.“ Lucka vše přítomným vyrazila dech. Petr by se nejraději propadl hanbou do země, všem mužům v sauně začaly ožívat ocasy a jedna z žen se osmělila a zeptala se:
„Mohla bych se podívat zblízka?“
„Samozřejmě, můžete,“ odpověděla jí Lucka a řekla Petrovi:
„Jdi se paní ukázat!“ Petr vstal a se sklopenou hlavou došel k té ženě. Ta si ho chvíli jen prohlížela, podívala se na Lucku, která jen kývla hlavou. Začala se ho i dotýkat a zkoumat Petrovu klec důkladněji. Mezitím si jeden z mužů přisedl k Lucce a lehce se dotkl jejích prsou. Když zjistil, že se jeho dotekům nijak nebrání, začal se jí dotýkat po celém těle, prsty hledal vchod do její kundičky a pak řekl:
„Doufám, že se nikdo nebude zlobit, když si i támhle dáma hraje,“ a hlavou ukázal na ženu, které zkoumala klec s už vzrušeným, ale pevně sevřeným ocasem, a začal Lucku prstit. Když jí vyvolal první orgasmus, postavil se před ní s trčícím ohonem a ona mu ho hned začala kouřit. Netrvalo to dlouho a už jí stříkal do obličeje a na prsa. Horko sauny a celá nastalá situace způsobila, že všichni přítomní museli opustit saunu. Tam se druhá z žen omluvila, že to není nic pro ní, ale popřála příjemnou zábavu. Ta co zůstala, dostala od Lucky svolení zkoumat nasazenou klec jak uzná za vhodné a sama si užívala pozornosti mužské části osazenstva sauny. Pánové asi byli v lázních už nějakou dobu, protože všichni do jednoho během několika okamžiků Lucku zcákali, jak se dalo. Přítomná dáma u toho celou dobu bedlivě zkoumala pás cudnosti, zkoušela Petra honit a po zjištění, že to opravdu nejde, mu aspoň mačkala a drtila koule.

Protože přítomným pánům už se znovu jejich ocasy nepostavily, vzala si Lucka na sebe župan a šla zpátky na pokoj. Petr poslušně mazal za ní a hned na pokoji musel olízat všechno, co na ní nastříkali. Pak si dali sprchu a chvíli jen tak relaxovali na pohovce. Blížil se večer a Lucka chtěla někam jít:
„Je tady plno podniků, tanečních zábav, jen si vybrat. Dáme se někde večeři a půjdeme se bavit. A na noc mi tam seženeš nějakého milence, pořádného, jo?“
„Dobře, lásko,“ řekl Petr, „seženu a rád.“
Po večeři našli podnik, který se jim líbil. Hráli tam starší, ale stále moderní písničky a bylo tam i příjemné posezení. Chodili tancovat, popíjeli víno a Petr bloudil po okolí očima a hledal pro svou ženu nějakého milence. Jenže nevěděl, jak to udělat, jak někoho oslovit.

„Tak na co čekáš?“ Ptala se ho Lucka. „Už jsi mi někoho sehnal?“
„Já nevím jak,“ přiznal svou nerozhodnost. „Jak to říct.“
„Jak? Normálně,“ řekla mu na to Lucka. „Hele, támhleten je pěkný, normálně za ním jdi a zeptej se ho, jestli mě nechce. Řekni mu, že ho vykouřím. A na noc mi pak seženeš někoho jiného nebo dva.“
Petr vstal a rozpačitě šel za mužem, který ji zaujal:
„Prosímtě, můžu?“ Oslovil ho nesměle.
„Co je?“ Zetal se muž.
„Víš, támhle,“ Petr ukázal na Lucku a ta na něj s úsměvem mávla. „Támhle mojí ženě se moc líbíš. Chce, abych se tě zeptal, jestli bys s ní nechtěl něco mít.“