Nemám šanci od ní utéct - 3. díl

Život je jedno velké překvapení. A to i když se člověk dostane do spárů sadistické lovkyně otroků. Hrdina příběhu našeho románu na pokračování "Nemám šanci od ní utéct" by mohl vyprávět. Jeho únoskyně mu neustále znovu a znovu dokazuje, že promyšlenost a rafinovanost jsou jejími velmi přiléhavými přezdívkami, ne-li pravými jmény...

Luki D. Napiere v dalším pokračování tohoto strhujícího příběhu odhalil, že ani hozená rukavice nemusí být vždy tím, co člověku pomůže překonat nesnáze, do kterých ho osud dostal. Příběh, který je plný zvratů a nečekaných situací, čtenáře doslova chytí a nepustí až do posledního písmene.

• Autor: Luki D. Napiere
• Počet stran: 17
• Formáty: PDF, ePub

Nemám šanci od ní utéct - 3. díl - ukázka z eknihy

"Mrská se, podívej," zasmála se blondýna. "Teprve se budeš mrskat, až ti projedu prdelku. Už jsi to někdy zažil, co?" Zoufale jsem vrtěl hlavou a řval do roubíku. "Ne? To nevadí. Zažiješ to teď!" Poplácala mě po zadku a pak mi jej začala přes sukni brutálně mačkat. Bruneta mi mezitím sundala masku a roubík. "Prosím, prosím ne, udělám všechno, co budete chtít." Ale my chceme právě tvoji prdelku," uzemnila mě bruneta a začala mi cpát svůj připínák do pusy. Naštěstí jsem ji stihl zavřít právě včas. Bohužel holky měly v batohu celou výbavičku, jak jsem pochopil vzápětí. Na zadek a stehna mi začaly dopadat rány nějakou plácačkou. Překvapením jsem utevřel ústa a už jsem v nich měl připínák. Snažil jsem se ucuknout hlavou, ale bruneta mě chytla zezadu za vlasy a silně mi tlačila hlavu proti penisu. Ucítil jsem odpornou chuť gumy a celá má ústní dutina byla zaplněna. V první chvíli jsem myslel, že se pozvracím, ale vydržel jsem to. "Kuř mě, ty děvko!" Řvala bruneta. Byla si vědoma své naprosté převahy a mé bezmoci. A vypadalo to, že se jí to velmi líbí. To bych do ní tedy neřekl, ve společnosti velitelky se holky chovaly spíš ustrašeně. Při mých problémech zepředu jsem si ani neuvědomil, že mi blondýna vyhrnula sukni. Rány dopadaly přímo na můj rozbolavěný zadek, tanga mi jej opravdu moc nechránila.

"Čím víc si ho navlhčíš, tím líp pro tebe," řvala bruneta. Po nekonečné době se holky vyměnily. Ještě než jsem dostal do úst penis blondýny, tak jsem se snažil je obměkčit. Sliboval jsem jim všechno možné, jen když mě pustí. Odpovědí mi byl jen smích těch ďáblic v prádle. A pak mě znovu umlčely. Bruneta přešla k mému zadku. Spustila mi sukni a tlačila se na mě zezadu. Už jsem ucítil penis mezi stehny. Vyhrnula mi sukni, odsunula šňůrku od tang a kroužila mi penisem kolem dírky. Myslel jsem, že se zblázním strachy. Chtěl jsem řvát, ale mezitím mi blondýna nacpala penis tak hluboko do úst, že na to nebylo ani pomyšlení. Bruneta prodlužovala mé utrpení a najednou jsem cítil obrovský tlak v zadku. A ten se stále stupňoval. Navíc mě držela rukama za pas a přirážela proti penisu. "Odpaním tě jako první," smála se mi. Tou hroznou bolestí a ponížením jsem začal plakat. Bolest se už nestupňovala a začal jsem si na ni zvykat. Co mi taky nakonec zbývalo. Bruneta přirážela stále zuřivěji. Konečně ji to přestalo bavit.

Vystřídaly se. Neměl jsem už žádnou sílu je prosit o slitování. Stejně by to nemělo smysl. Blondýna mě začala zezadu zpracovávat a bruneta sundala připínák i kalhotky. Chytila mě opět za vlasy a silně přimáčkla ke své jeskyňce. Ani nemusela říkat, co mám dělat. Nakonec bylo to daleko příjemnější než připínák v ústech. "Pěkně mě teď uděláš, dej si záležet." Opravdu jsem si záležet dal. Blondýna mě mezitím povzbuzovala rychlejším přirážením. Konečně jsem ucítil výstřik štáv a slastné zaskučení brunety. Penis ze zadku mi byl vytažen a přede mnou objevila blondýna. Musel jsem uspokojit i ji, zatímco bruneta někam odešla. Asi si vychutnávala chvilky po orgasmu. Blondýna si dala na čas, jazyk už jsem měl celý dřevěný. Konečně. Tak holky jsou spokojeny. A co já? Svázaný, znásilněný v lese s neradostnými vyhlídkami na nejbližší budoucnost. Holky si za mnou něco štěbetaly a smály se. Zadek mne neskutečně bolel, dostal jsem strach, že ho mám natržený.

"Neboj se, prdelku máš v nejlepším pořádku," zavolala na mě bruneta, jako by četla mé myšlenky. Opravdu vtipné. Povolily mi provaz a já se mohl konečně postavit. Stále jsem ale byl přivázaný ke stromu, navíc jsem měl nohy v rozporce. Přitáhly mě k silnému kmenu a na několika místech mě k němu připoutaly. Začal jsem je prosit o milost. Stál jsem tam teď s široko roztaženýma nohama ponechaný napospas dvěma amazonkám v sexy prádle. Blondýna mi vyhrnula sukni a začala mi dráždit penis. Bruneta se začala věnovat mým bradavkám. Během chvilky mě dostaly tam, kam chtěly. Penis mi trčel vzhůru. "Podívejme se, jak se to chlapečkovi líbí. Co myslíš? Že si tu budeš užívat? Jsi tu jen pro naši zábavu!" Prudce mě chytila za penis a začala mi za něj tahat. Stejným způsobem se věnovala i mým varlatům. Prosil jsem, ale nebylo to nic platné. Když jsem jim začal nadávat, zasypala mě blondýna sprškou dobře mířených facek.

Uvědomil jsem si, že jsme v lese, a byla tedy nějaká šance, že by nás tu mohl někdo najít nebo mě aspoň slyšet. Začal jsem řvát opravdu jako na lesy. Bruneta mě přestala fackovat a nekompromisně mi nasadila roubík. Tak to bych měl. Nato si obě vybraly v batohu jezdecké bičíky a bavily se bičováním mých stehen a hrudníku. Občas jen jakoby náhodou dopadla rána na mé přirození. Skučel jsem do roubíku a zády dřel o tvrdou kůru stromu. Konečně je to přestalo bavit. Opět se vrátily k batohu a něco držely v ruce. Byl to makeup. Během chvilky jsem byl namalován jako prvotřídní děvka, jak mi ukázaly v zrcátku. Na hlavu jsem dostal zrzavou paruku. Byl jsem odpoután od stromu a na hrudník mi byl nasazen korzet, který mi bruneta našněrovala. "Fešanda," pochválila mě bruneta a poplácala mě po zadku. "Půjdeme, holčičko naše. Paní velitelka se tě už nemůže dočkat. A nezkoušej žádné hlouposti" varovala mě. Na oči mi daly klapky spojené páskou, takže jsem neviděl vůbec nic. Rozporku mi vyměnily za řetízek mezi koleny a mohli jsme vyrazit. Na obojek mi nasadily řetěz a podle hlasu bruneta mě za něj zatáhla. Blondýna mě chytla pevně za paži a pleskla mě po zadku. Tím, že jsem nic neviděl, jsem byl naprosto ochromený. Nikdy bych neřekl, jaký problém to je. Vzpírat se tedy nemělo žádný smysl. Poslušně jsem poslepu klopýtal, tažen na řetězu jako pejsek. Mohli jsme ujít asi tři kilometry a podle hovoru mých vůdkyň jsme se blížili k cíli cesty. Napřed jsem cítil kamenitou cestu, potom jsme šli po schodech někam dolů. Bylo slyšet vrznutí dveří, už jsme tedy byli v nějakém domě. Byl jsem tažen stále dál. Pak jsem dostal na zápěstí kožená pouta. Kovová mi odemkly, ale než jsem se zmohl na odpor, měl jsem ruce nataženy nad hlavou a zaklapnuty ve skobách. Zkontrolovaly jejich pevnost a beze slova odkráčely. Zůstal jsem o samotě, spoután, umlčen a oslepen.