Edice 9+1 - Pásy cudnosti
9+1 pásy cudnosti jsou třetím pokračováním naší speciální edice. Opět v něm naleznete deset povídek na jedno téma. Jak sám název prozrazuje, tentokrát se jedná o pásy cudnosti, a to ty mužské i ty, které na sobě mají dámy nebo přesněji otrokyně.
Doufáme, že si užijete mnoho příjemných chvil a brnění v místech, která jsou možná pro některé z vás nepřístupná bez dovolení vašich Paní či Pánů. Dobře se bavte :-)
Pro vaši lepší představu o povídkách v této eknize vám jednotlivé povídky stručně přiblížíme.
Budeme si hrát
Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Nebo pás cudnosti. Řekl by možná hlavní hrdina této povídky, kterého si manželka uzamkla do klícky.
Podvod
Podvádět se nevyplácí. Zvláště pokud máte za manželku rozhodnou a sebevědomou ženu, která umí vzít věci pevně do svých rukou.
Tuto povídku si můžete v plném znění přečíst níže jako ukázku.
Na řetězu
Bláznivě se zamilovat se do krásné ženy, to je jako lusknout prsty. A pak? Pak se možná budete divit, jak to skončí a co všechno se vám může stát.
Plná až po okraj
Dokážete si představit, že byste už nikdy nesměli prožít orgasmus? A když říkáme nikdy, myslíme tím NIKDY!
Klíč ke štěstí
Není nic horšího, než když po letech vztahu s tím, koho milujete, přijdete na to, že se vám ze vztahu vytrácí vášeň a sexuální napětí. Stát se to může. Ovšem na všechno existuje řešení. Zvláště máte-li po svém boku partnerku, která přesně ví, co chce.
Rok pod zámkem
Kdo bydlel při studiích na intru nebo na kolejích, dobře to zná. Nežije se tam právě lehce. Ovšem může to být ještě mnohem horší, když skočíte na nabídku, která se zdánlivě neodmítá.
Hodně těžká kocovina
Jsou momenty, kdy si člověk říká, že by nejraději přetočil hodinky a vrátil čas zpět. Jenže už to nejde. A vystřízlivění je pak hodně tvrdé a bolestivé.
Rozhodnutí mého Pána
Když vás otrokyně neposlouchá, můžete ji potrestat. Ale když neposlouchá dlouhodobě a už nevíte, co s ní, existuje přece možnost objednat si její výcvik a možná i nějaké úpravy. Tedy přesněji řečeno, ta možnost neexistuje, ale jak ukáže tato povídka, rozhodně by měla!
Jednání
Ani sebelepší příprava vám nepřinese jistotu, že v obchodním jednání budete mít navrch nebo že ho rovnou vítězně ukončíte. Možná, že bude nakonec všechno úplně jinak.
Kamarádka
Co když se vám to, po čem celý život bezcílně toužíte, splní najednou a bez varování? A to ještě v míře více než vrchovaté? Budete šťastní? Valentýn, hrdina této povídky, šťastný je.
- Autor: Burny from Heaven
- Počet stran: 46
- Formáty: PDF, ePub
Podvod - ukázka z eknihy
Nikdy bych nevěřil, jak rychle se může člověku obrátit život naruby. Stačí jedna malá chyba a cestu zpět už nikdy nenajdete.
To ráno jsem hodně spěchal. Po hodně dlouhé době jsem zaspal a na cestu do práce mi zbývalo necelých dvacet minut. Vzhledem k tomu, že nejrychleji se to dá zvládnout za sedmnáct minut, jsem skutečně měl co dělat. Hodil jsem na sebe rychle oblečení, dveře do koupelny jsem minul letmým skokem do chodby, kde jsem si nazul boty a s klíči v ruce vystřelil k autu. Naskočil jsem, nastartoval a hned vyrazil směrem k firmě. A stihl jsem to jen tak tak. Ve chvíli, kdy jsem vstupoval do dveří firmy, jsem potkal Mirandu - svou šéfovou a současně milenku.
“Ahoj Dane, snažila jsem se ti dovolat...” vyhrkla na mě Miranda. Automaticky jsem sáhl do kapsy, ve které nosím mobil a s hrůzou jsem zjistil, že v ní mobil nemám. V tom spěchu jsem ho nechal doma.
“Když jsem se nedovolala, tak jsem ti poslala smsku. Naordinovala jsem nám totiž služební výjezd, abychom si mohli užít stejně jako včera.” usmála se na mě Miranda.
V té chvíli se o mě pokoušely mrákoty. Bylo mi jasné, že zvonící mobil doma nezůstal bez povšimnutí. Manželka měla už delší dobu podezření, že v našem vztahu není něco úplně v pořádku. Podíval jsem se na Mirandu a suše jsem polkl.
“Co je s tebou?” zeptala se mě s účastným pohledem.
“No víš, to, že mi nemáš posílat smsky, jsem ti neříkal jen tak pro nic za nic.” vysvětlil jsem a ztěžka dosedl na židli v předsálí firmy. Musel jsem si sednout. Nohy mě najednou nějak nechtěly udržet.
Přesto jsme po chvíli s Mirandou nasedli do služebního auta a vyrazili na ten “služební” výjezd. Nebylo to nic moc. Celý den se mi v hlavě honily myšlenky na průšvih, který se na mě s vysokou mírou pravděpodobnosti valil. Prostě jsem nebyl v dobré náladě. Den se přehoupl a já se velmi nejistý a nervozní vydal na cestu k domovu. V duchu jsem doufal, že to, čeho jsem se obával, se nakonec nepotvrdí a já celou situací propluju jako pstruh roztrženou rybářskou sítí.
Moje naděje se rozplynuly jako pára nad hrncem okamžitě poté, co jsem otevřel dveře našeho domu. Manželka na mě čekala v hale. Před ní na stolku ležel můj mobil. Vedle něj navíc byly na jedné straně nějaké papíry a na druhé malá bílá krabice. Podle toho, jak se manželka tvářila, mi bylo okamžitě jasné, že budu mít co vysvětlovat.
“Všechno ti to...” nadechl jsem se, ale žena můj pokus utnula bezeslovným gestem. Ukázala na křeslo naproti sedačce, na které seděla sama. S povzdechem jsem se naproti ní posadil a čekal, co bude dál.
“Co se stalo, určitě velmi dobře víš,” začala má žena dívala se na mě velmi, ale opravdu velmi tvrdým a chladným pohledem.
“Já bych ti to...” znovu gesto rukou, které veškerá má další slova zastavilo.
“Chci od tebe slyšet jen jedno, a to odpověď na jednoduchou otázku, kterou ti teď položím,” pronesla manželka mrazivým hlasem a zadívala se mi do očí, až jsem měl pocit, že se mi propálí hlavou.
“Máš dvě možnosti,” ukázala žena na papíry na jedné a krabici na druhé straně vedle mého telefonu. “V klidu si je prostuduj a promysli a rozhodni se.” Znovu ukázala na ty dvě, pro mě zatím nepochopené, alternativy řešení. Pak se zvedla a odešla.
Třesoucíma se rukama jsem pomalu vzal do ruky ty papíry. Byla to žádost o rozvod. Vyplněná žádost o rozvod. Tíha okamžiku na mě dolehla v plné síle a já se téměř rozbrečel. Bylo mi jasné, co by pro mě rozvod znamenal, a tak jsem tuto možnost okamžitě zavrhl a rozhodl se pro druhou variantu řešení, kterou mi manželka nabízela.
Zvedl jsem ze stolku onu bílou krabičku. Byla čistě bílá a jediné co kazilo tu neposkvrněnost bílé barvy (v té chvíli mi vůbec nedocházelo, jak moc symbolické to je), byl jednoduchý a velmi krátký nápis. Zlatým písmem bylo na krabici natištěno “CB6000s steel”. Neměl jsem tušení, o co jde, tak jsem krabici otevřel. Vykoukla na mě malá podivná rourka. Tubus, který poměrně jasně naznačoval, k čemu je určený. K tomu ještě několik stříbřitě lesklých kroužků, jakási tyčinka a zámeček. Malý, visací a na první pohled téměř nezničitelný. Slovo TITANIUM vyryté do jeho okruží dávalo tušit, že pokus o jeho přeříznutí by vedl ke zničení brusného kotouče, ale zámek by zůstal nedotčen.
Držel jsem krabici v ruce a trochu nevěřícně jsem zíral na její obsah. Přestože jsem pochopil, k čemu asi slouží, nedocházelo mi, jak to celé mám vnímat a co mi tím vlastně manželka chce říct.
Ona mě ovšem nehodlala nechat na pochybách:
“Vidím, že rozhodnutí se už začíná rýsovat,” prohlásila, když opět vstoupila do haly.
Trhl jsem sebou leknutím, protože obsah krabičky plně zaujal mou pozornost a jejího příchodu jsem si vůbec nevšiml, dokud nepromluvila. Vzhlédl jsem k ní a v mých očích byla vepsaná otázka, která musela následovat.
“Ano, chápeš to správně. Je to pás cudnosti pro muže a je určený tobě,” odpověděla mi žena, aniž bych onu otázku vyslovil.
“Ale já...” začal jsem nejistě. Manželka mě opět utnula rázným gestem ruky.
“Jak jsem řekla. Chci slyšet jen to, kterou z těch dvou možností sis vybral,” zopakovala a znovu se na mě přísně podívala.
Přejel jsem očima rozvodové papíry na stole a můj pohled zaparkoval na obsahu krabice, kterou jsem měl v klíně. Bylo mi jasné, že možnosti ve skutečnosti nejsou dvě. Kdybych se rozhodl pro rozvod, odejdu z našeho domu v trenýrkách a bez ponožek. Bylo jen jediné řešení a manželka to moc dobře věděla. Měla absolutní převahu a její jistota vítězství z ní přímo sálala. Doslova jsem to cítil.
“No? Já čekám!” pobídla mě žena ke konečné odpovědi a vyjádření.
“Víš, já...” zkusil jsem znovu omluvit celou situaci.
“Ty snad nerozumíš česky!?” rozčílila se manželka a ukázala na mě prstem jako strýček Sam ze známého plakátu.
“Jediné, co od tebe chci slyšet, je, kterou z těch dvou variant přijímáš. Nic víc a nic míň,” gestikulovala na mě tím napřaženým prstem a dodala: “Dávám ti poslední šanci. Jinak rozhodnu za tebe a jak, to je ti asi jasné.”
To mi jasné skutečně bylo. Nezbylo tedy než kapitulovat.
Sklopil jsem oči a velmi tiše, téměř neslyšně jsem řekl: “Volím tu krabičku...”
“Chytrý chlapec,” zhodnotila žena a otočila se na podpatku. Pak přes rameno zavolala: “Na co čekáš? Mazej do koupelny. Musíme ti oholit rozkrok a připravit tě.”
Velmi neochotně a pomalu jsem se zvedl a vydal se směrem ke koupelně.
“Svlíkni se ještě předtím, než tam vlezeš,” přikázala mi žena velmi tvrdým a chladným tónem a já se rozhodl, že nemá cenu už nic protahovat a hlavně zkoušet odpor. Byl jsem v pasti, ze které pro mě nebylo úniku.
Svlékl jsem se tedy donaha a vstoupil do naší prostorné koupelny.
V tom okamžiku jsem ztuhl jako solný sloup. Koupelna nebyla prázdná, jak bych čekal. Stála tam mladá a krásná zdravotní sestra. Na hlavě typický čepeček a na tváři úsměv člověka, který ví. Já jsem naproti tomu měl výraz překvapeného idiota.
“Dobrý den, pane Kaisere,” pozdravila mě slušně.
Já naproti tomu nebyl schopen odpovědi. Byl jsem absolutně zkoprnělý a nevěděl, co dělat. Stál jsem tam před naprosto cizí, madou a krásnou ženou zcela nahý a navíc v situaci, ve které bych nikdy nechtěl být viděn. Rozhodl jsem se k ústupu. Beze slova jsem se otočil a vvyrazil směrem z koupelny.
“Ale ale, ty sis to snad rozmyslel?” zarazila mě manželka ve dveřích.
“No, já...” zkusil jsem trochu nejistě, ale má žena byla na vše dokonale připravena.
“Ty nic. Ty budeš poslouchat a nebudeš o ničem diskutovat!” utnula rázně mé chabé pokusy o protest.
“Jen aby bylo jasno,” podívala se mi žena do očí a ukázala mi, že se mám otočit čelem k té zdravotní sestře, “tohle je slečna Andrea, která byla tak laskavá a uvolila se mi pomoci s naší situací,” vysvětlovala a já stál přimražený a sledoval milý úsměv té krásky, která si mě prohlížela, jako by nikdy neviděla nahého chlapa.
“Slečna Andrea je jednak zdravotní sestra a jednak velmi zkušená piercerka.”
S velmi nechápavým výrazem jsem se otočil na manželku.
“V té krabičce, co máš v ruce, je pás cudnosti, ke kterému jsou dva titanové zámečky. Jeden z nich bude protažený tvým piercingem, který ti za chvíli Andrea udělá v žaludu tvého penisu.”
Ve chvíli kdy to manželka řekla se mi podlomila kolena a já se sesul k zemi.
“Že jsi posera, to jsem věděla vždycky. Ale že až takový, to by mě nenapadlo...” pronesla nezúčastněně a mírným kopnutím a gestem ruky mi naznačila, abych si vlezl do vany.
Odložil jsem tedy krabičku s pásem cudnosti a poslušně udělal, co po mě chtěla.
“Široce rozkroč nohy a ruce dej za hlavu.” přikázala manželka a já si připadal tak nepatřičně a hloupě, že jsem ji beze slova a náznaku odporu prostě poslechl.
V tom okamžiku se iniciativy ujala slečna Andrea. Přistoupila ke mně a vzala do ruky můj v té chvíli ochablý penis. Přetáhla předkožku a detailně si prohlížela žalud.
“Myslím, že to nebude problém, Moniko,” pronesla směrem k mé ženě, jako bych já v té chvíli v koupelně ani nebyl.
Celá situace byla pro mě jako by zamlžená, ale jedno jsem si uvědomoval zcela jasně. Doteky té krásky se začaly projevovat v mém rozkroku. Zalil mě stud a na tváři jsem jasně cítil, jak červenám. Andrea se tomu jen uchichtla a manželka se na mě opět podívala tím extrémně chladným pohledem. Přesto se mé mužství dál pomalu ale velmi jistě stavělo do podoby stožáru britské válečné plachetnice.
Andrea vzala sprchu a namočila mě v rozkroku studenou vodou. To trochu pomohlo a mé postavení začalo ochabovat. Následně mi na celý rozkrok rozetřela gel na holení a s břitvou v ruce se chystala mě oholit.
“Přestaň se hýbat nebo se slečna Andrea nstrefí a ty příjdeš o toho svého pindíka. To bys jistě nechtěl!” vykřikla na mě manželka, když mě břitva v rukou Andrey vyděsila a já sebou trochu cukl, když se s ní ke mně přiblížila.
Zatnul jsem tedy zuby, raději jsem také zavřel oči a snažil se ani nehnout. Měl jsem husí kůži po celém těle a doslova jsem se třásl strachy. To obě ženy rozesmálo.
Holení bylo hotovo během pár okamžiků. Když jsem se podíval na svůj podbřišek, doslova jsem se zhrozil. Byl jsem jako malé děcko, nezbyl mi jediný chlup. Byl jsem tam dole doslova holátko. Styděl jsem se ještě víc. Co mě ovšem překvapilo, z té situace mi penis začal znovu stoupat. Celé mě to vzrušovalo, styděl jsem se čím dál tím víc a čím víc jsem se styděl, tím víc jsem byl vzrušený. Uvědomil jsem si, že se mi to vlastně celé líbí a mou hlavou se začaly prohánět pochybnosti a myšlenky jako rychlíky po japonském maglevu.
“Koukám, že si to hezky užíváš,” prohlásila moje žena a pak mě zarazila jako hřebík do fošny: “No, jen si to užij, tohle bude na dlouhou dobu poslední stojka, kterou ten tvůj krasavec zažije!”
Nato se podívala na Andreu a ta kývla. Nechápal jsem, o co jde, a v tom okamžiku se v Andreiných rukou objevil pytlík s drceným ledem a ona mi ho přitiskla na penis a rozkrok. Moje mužství začalo ochabovat a během chvíle byla moje erekce ta tam. Andrea vyměnila chladící pytlík za kousek gázy, kterou mi otřela penis v oblasti žaludu. Následně mi ho vydezinfikovala a s nataženými lékařskými rukavicemi se ke mně otočila s jehlou v ruce.
Polil mě studený pot.
“Ne, tohle ne...” pokusil jsem se o odpor.
“Ale ano, miláčku!” zakřičela moje žena a já znovu ztuhl jako solný sloup.
Andrea na nic nečekala. Zkušeně vzala do ruky můj ochablý penis, který se teď snažil tvářit, že vůbec neexistuje, promnula mi žalud mezi prsty, nasadila jehlu do mé močové trubice a následně proklála můj penis směrem dolů těsně vedle uzdičky.
“Áááááááááágrhhhh...” zařval jsem nekontrolovatelně, ale neucuknul jsem ani o milimetr. Nestihl jsem to. Bolest byla velmi intenzivní a jak rychle přišla, tak zase zmizela.
Andrea mi otřela kapičku krve, která ze vpichu vyšla, a následně mi velmi zručně do vzniklého otvoru umístila kroužek piercingu. Zacvakla do něj jaho zavírací část a kroužek se tím stal celistvým kusem železa, které bylo vetkunuté do mého žaludu.
“Jen pro tvou informaci, miláčku, ten kroužek, co teď máš v žaludu, je také titanový a je naprosto nezničitelný. To je jeho největší výhoda, už nikdy nepůjde otevřít. Tak jak ho tam máš teď, už tam zůstane navždycky,” informovala mě škodolibě manželka a já se s hrůzou podíval na svůj nebohý penis. Velmi mě překvapovalo, že mě nic nebolí. Čekal jsem to mnohem horší.
“Tak,” tleskla moje žena jakoby radostně, “všechno je připravené, můžeme tě zamknout.”
Nato vyjmula z krabice pás cudnosti, nasadila mi ho na penis a uzamkla oba zámky. Byla to otázka pár vteřin a já pojal podezření, že to nedělá poprvé.
“Trochu jsem si to nacvičila. Slečna Andrea mi s tím pomohla,” řekla manželka jako by mi četla myšlenky.
Andrea se krátce nato otočila, sbalila si věci a odešla. Zůstali jsme s mou ženou sami. Pohrdavě si mě prohlížela a mně z té situace a z jejího pohledu opět začal stoupat. Jeho snažení ale během pár vteřin zarazila stěna pásu cudnosti a já ucítil nepříjemný tlak v oblasti celého rozkroku.
“Tak podívej se, chlapečku,” začala manželka svou poměrně obsáhlou řeč. Dozvěděl jsem se, že mě čekají mnohé změny. Tou hlavní bylo, že moje mužství od této chvíle patří mé ženě a jen ona rozhodne, jestli, kdy a jak se budu moci udělat. V tuhle chvíli se podle jejích slov nemám těšit na orgasmus dříve než za šest měsíců. Vůbec si nedokážu představit, jak to vydržím.
Jedno je mi ale jasné a v tom měla manželka pravdu. Už nikdy ji nepodvedu!
Stáhnout tuto eknihu Stáhnout více eknih